Božidar Raič

Iz Medžuviki, svobodnoj enciklopedije
Jump to navigation Jump to search
Božidar Raič v 1880. rokah.

Božidar Raič (sloven.: Božidar Raić; 1827—1886) byl avstro-madjarsky katoličsky duhovnik, jezykoznavec i politik slovenačskoj narodnosti iz Štirije. Tvoritelj jednogo iz projektov vseslovjanskogo jezyka, «vseslavensky». Člen Carskogo sověta Cislejtanije v 1884–1886 rokah.

Životopis[praviti | praviti kod]

Byl rodženy kako Matija Rajh (něm.: Mathias Reich) 7[1] ili 9[2] februara 1827 roka v Žvabu, Avstro-Madjarija. Hodil v početkovu školu v selu Svety Tomaž pri Ormožu, potom učil se v gimnaziji v Varaždinu, Hrvatija, s 1838 po 1844 roky, kde on izměnil ime na Božidar Raič (sloven.: Božidar Raić). Učil se filosofije v Zagrebu s 1844 po 1846 roky i bogoslovju v Gracu s 1846 po 1850 roky. Rabotal kako pomočnik duhovnika v Ljutomeru, a s 1851 po 1853 roky kako kaplan v Slivnicě pri Mariboru. V 1853–1860 rokah učil humanitarne prědmety v gimnaziji v Mariboru. V 1860–1866 rokah byl kaplanom.[2]

Raič zajmal se jezykovědskym raziskyvańjem. Izdaval na temu slovjanskyh jezykov s 1848 roka. V Zagrebu on prěvedl i opublikoval russky slovnik češskogo slavista Vaclava Hanky, «Temelji ruskega jezika» («Osnovy russkogo jezyka»). Poslě 1850 roka jego ovplyvnili myslji najradikalnogo krila ilirizma kolo Radoslava Razlaga, ktoro požedalo sjedinjeńja vsih južnoslovjanskyh jezykov v jediny pisemny jezyk. Pozdněje Raič opublikoval članok «Uvod v slovniku vseslavenskojo» («Vvod v slovnik vseslavenskogo»), v ktorom proboval stvoriti novy jezyk «vseslavensky» na osnově staroslovjanskogo. On takože stvoril k jemu novu alfabet. Raič jednakože ostavil potom tute eksperimenty i stal susrědotočeny na stvorjeńju pisemnogo slovenačskogo jezyka (něktore jim zakodifikovane slova koristajut i tutčas), ale podpornikom ilirizma on byl až do svojej smrti. Raič učestvoval v obraně prav slovencev v madjarskom kraju Prekmurje.[2]

Božidar Raič takože byl spoločno i politično aktivny. On byl členom slovenskyh spoločenstv, zasědal v sovětu okruga i školnom sovětu okruga. V koncu 1860. rokov byl jednym iz glavnyh prědstaviteljev Taborskogo dvižeńja srěd slovencev, serije masovyh sborov protiv centralističnogo stroja Avstrije. S 1884 roka on byl členom Štirijskogo zemskogo sověta od kurije selskyh občin v okrugu Ptuj. Raič orientoval se kako uměrjeny klerikal, ale pozdněje sbližil se s liberalami i stal učestnikom debat, ktore privedli k razščepu objedinjenoj slovenskoj narodnoj partije v Štiriji.[2]

Takože služil kako člen Carskogo sověta, narodnogo parlamenta Cislejtanije, kudy on všel poslě dodatočnyh izborov 1884 roka v kuriji selskyh občin Štirije od okruga Maribor, Slovenske Konjice, Slovenj Gradec i t. d., ktore prošli poslě smrti člena sověta Mihaelja Hermana. Pristupil do čina 8 februara 1884 roka. Raič ohranil svoj mandat na rednyh izborah 1885 roka i byl členom Sověta do svojej smrti v 1886 roku. V izbornom obdobju 1879–1885 rokov jego opisyvajut kako «vikarij, žive v Ptuju».[3] V Zemskom sovětu i Carskom sovětu poddržival koristańje slovenačskogo jezyka v obrazovańju i protivil se vvodu němečskogo v obrazovańju. Ne suglašal se s neustupnostju slovenskyh členov v konservativnom Hohenvartskom klubu (tako zvana Partija prava), ktory sjedinjal němečskyh i neněmečskyh konservatorov i federalistov. Vměsto togo prědlagal slovenskym členam rabotati s južnoslovjanskymi parlamentskymi prědstaviteljami iz Dalmatije.[2] V 1885 roku, jednakože, byl izbrany v Sovět od Hohenvartskogo kluba.[4]

«Pisateljska grobnica» v ljubljanskom parku Navje, svrhu nalěvo ime Božidara Raiča.

V februaru 1886 roka prostudil se v čas debaty o budžetu v Vieně, poslě čego žil u prijateljev v Ljubljaně, da by ozdravěti.[1] Umrěl v juniju 1886 roka tam že.[5] V 1888 roku Božidaru Raiču i 7 inym slovenskym pisateljam Pisateljsko podporno družstvo postavilo v ljubljanskom parku Navje nastěnny pomnik pod nazvoju «Pisateljska grobnica».

Iztočniky[praviti | praviti kod]

  1. a b "Politische Chronik". Das Vaterland (in German). Vol. 27 no. 157. Wien. 1886. str. 1.
  2. a b c d e Ftičar, Jože (2013). "Raič, Božidar (1827–1886)". Slovenski biografski leksikon (in Slovenian).
  3. "Stenographische Protokolle - Abgeordnetenhaus". alex.onb.ac.at (in German). Data dostupa: 6 junija 2021.
  4. "Našinec". Našinec (in Czech). 14 junija 1885. str. 1–2.
  5. "Zvláštní telegramy Nár. listů". Národní listy (in Czech). Vol. 26 no. 157. 1886. str. 3.

Vněšnje linky[praviti | praviti kod]