Sbornik:Mravky

Iz Medžuviki, svobodnoj enciklopedije
Jump to navigation Jump to search

Primětka! Prvobytna povědka zostala trošečku/malko izměnjena, byla otstranjena toliko jedin redok, jednako ves glavny smysl ostal se neizměny.

⁘ Mravky ⁘
Avtor: exurb1a
Prěvod: Protivovaga
Ine: Prěklad tutoj povědki

Jednym davnym časom jesm sěděl pod drěvom i čital knigu. Solnce lučilo na mene, na drěvo, na travu okolo mene, i na moju knigu.

Ja už naměrjal se zakončiti čitati i pojdti do doma, ale neočekyvano maly glas je skazal: 'Izvinite, a začto jest to?’ – Mala mravka vlězla na moju knigu i tamčas sěděla na stranici i gleděla na mene.

'Čto?' – jesm rěkl. 'Izvinite, začto jest to?' – zapytala mravka. 'Čto začto jest?' – jesm rěkl.

'Toj črno-běly prědmet, na ktorom tutčas stojim, začto to jest?' – ona je ukazala na knigu svojeju maloju ručkoju.

'Slušaj' – jesm rěkl, 'ty bys ne srazuměla, až ako li byh ja tobě povědal.'

'Može byti tak,' odrěkla mravka, 'ale hoti jesm mnogo mala, takože jesm mnogo ljubopytna i ne hoču se prěobračati v prah, ne veduči ničto, tako že, ako byste mogli, prosim, začto to jest?' – ona je vstala na svoji dvě nogy, čekajuči moj odgovor.

Jesm rěkl, vozdohnuvši:

'Vse jest tako: ty stojiš na stranici, stranice sut stvarjane iz drěv. My poměščajemo mnogo stranic zajedno i nazvajemo to knigoju.'

'Začto togda jest kniga?' – zapytala mravka.

'Nu, my pokladajemo tudy naši myslji.' – jesm odgovoril, 'tako my možemo posylati jih drugym ljudam mnogo deleko.'

'Kako?' – zapytala mravka. Jesm rěkl tiho: 'Slušaj, vidiš li te male črne fleky... izvini, za tebe, silno velike črne fleky, približno tvojego razměra, na stranici?'

'Da, ja jih vidim' – odpověla mravka.

'To sut slova i cifry'

'Oni ne izgledajut kako slova i cifry.' – rěkla mravka.

'Oni jih prědstavjajut' – jesm rěkl.

'Hmm,' mravka pomyslila o tom trohu-malko.

Jesm zapytal: 'Razuměješ li?'

I mravka odgovorila: 'Ne polno. Ty jesi byl pravy. To jest mnogo težko do mojego razuměnja. Ale hoti ja nikogda ne budu taže umna, kako jeste vy, ljudi i životiny, prinajmenje jesm nyně trohu umněje. Hvala ti za to.'

'Da, v poredku.' – rěkl jesm. 'Nu, uspěha ti togda.' – rěkla mravka. 'I tobě takože uspěha.' – jesm odgovoril.

Mala mravka pošla svojeju dragoju i izčeznula v travě.

Jesm pročital do konca stranice, ale už ne jesm smogl zabezpametiti malu mravku. V koncu, jesm vozdvignul svoj pogled od knigy – na dreva, na gory, na nebo. Měsec vstaval ko večeru, ptice sut odlětali v dalj.

Jesm kriknul: 'Izvinite, začto vse to jest?'

'Čto?' – pojavil se glas svrhu.

'Ta velika zeleno-modra kulja(sfera), na ktoroj tutčas stojim, začto to vse jest?' – jesm ukazal na nivy svojeju rukoju.

'Slušaj' – glas rěkl, 'ty bys ne srazuměl, až ako li byh ja tobě povědal.'

'Može byti tak,' odrěkl jesm, 'ale hoti jesm mnogo maly, takože jesm mnogo ljubopytny i ne hoču se prěobračati v prah, ne veduči ničto, tako že, ako byste mogli, prosim, začto to vse jest?'

I glas skazal, vozdohnuvši:

'Vse jest tako:...'