Slovačsky jezyk

Iz Medžuviki, svobodnoj enciklopedije
Jump to navigation Jump to search
Ozemje, na ktoryh govoret na slovačskom

Slovačsky jezyk (slovač.: slovenský jazyk, slovenčina, slovenská reč) jest slovjansky jezyk, narodny jezyk slovakov. Jest blizky češskomu jezyku, s ktorym jego sjedinjajut v češskoslovačsku podrodinu v ramkah zapadnoslovjanskoj jezykovoj rodiny. Služebny jezyk Slovakije i jedin iz 24 služebnyh jezykov Evropejskogo sojuza. Glavno na njem govoret v Slovakiji, takože govoritelji živut v Čehiji, Srbiji, Madjariji, Rumuniji, Avstriji, Hrvatiji, Kanadě, SŠA, Avstraliji, Ukrajině i inyh državah. V redu držav Centralnoj i Iztočnoj Evropy, v ktoryh obyčno slovaki živut v malyh čislah, slovačsky imaje status oblasnogo jezyka.

Na slovačskom govoret kolo 5.2 milionov ljudij (2013), iz njih v Slovakiji 4.34 milionov (2012). V slovačskom jezyku uděljajut 3 narěčja (ili narěčne grupy): zapadnoslovačsko, srědneslovačsko i iztočnoslovačsko.

Do 18. stolětja kniževnym jezykom slovakov byl češsky, v srědině 19. stolětja kodifikovali slovačsky kniževny jezyk, glavno na osnově srědneslovačskogo narěčja. V historiji slovačskogo kniževnogo jezyka uděljajut rany (do 1000 roka), dokniževny (1000–1787 roky) i kniževny periody (s 1787 roka). Slovačsky alfabet koristaje latinicu. Najrane pomniky imenno slovačskogo pisma datujut koncom 15. — 16. stolětjami, ale slovakizmy nahodet se v češskyh, němečskyh i latinskyh pomnikah vyše ranego perioda.

Vněšnje linky[praviti | praviti kod]